HEINRICH SCHOTOLA ČESTNÝM ČLENEM NĚMECKÉHO DĚLNICKÉHO SPOLKU
Ve sbírce žacléřského muzea nalezneme fotografie, písemnosti a dokumenty, které nám dávají nahlédnout na nejrůznější, často dnes již zapomenuté, události. Jedním z nich je zdobená listina o rozměru 65 x 50 cm vydaná nakladatelstvím Franz Schuster v Mostě. Jedná se o dokument jmenující důlního inženýra a vedoucího závodu v Žacléři Heinricha Schotolu čestným členem německého dělnického spolku „Krüger" pro Žacléř a okolí jako poděkování za jeho práci pro spolek. Jmenování se uskutečnilo dne 28. února 1909 u příležitosti mimořádné valné hromady spolku, jehož předsedou byl Josef Erben. Datum vzniku spolku nám není známo, víme však, že v r. 1913 spolek zanikl.
Heinrich Schotola se narodil 30. října 1873 v Praze na Smíchově Heinrichu a Hermině Schotolovým. Zde v Žacléři se přiženil do rodiny lékárníka Josefa Scheithauera a jeho ženy Kathariny z čp. 122, kdy si 25. listopadu 1902 vzal za manželku jejich dceru Katharinu Scheithauerovou, narozenou 23. prosince 1882 v Žacléři. Za svědky jim šli Franz Breit, majitel sklárny v Bobru, a Gottfried Sandtner, vrchní důlní inženýr z Černé Vody, kde Heinrich Schotola bydlel v domě čp. 57. V době sňatku vykonával již rok funkci důlního inženýra na žacléřských dolech, a to velmi úspěšně, což můžeme zjistit z článku, který vyšel v roce 1926 v jednom z únorových vydání deníku Reichenberger Zeitung: „Dne 1. března 1926 oslavil důlní inspektor ing. Heinrich Schotola 25. výročí ve službách žacléřských dolů. Do funkce důlního inženýra nastoupil v roce 1901 a byl pověřen vedením provozu Alžbětiny šachty (šachta Eliška pozn.aut.). Díky svým odborným znalostem byl již roku 1905 pověřen samostatným vedením Alžbětiny šachty. O 3 roky později byl povýšen na vrchního inženýra. Veškeré své snažení upnul k udržení rentability navzdory složitým podmínkám. Což se mu podařilo také díky zavádění strojů, zejména šramaček, při dobývání uhlí. V tomto ohledu zaujímají žacléřské doly primát v celém Československu. Také otevření 7. důlního prostoru je jeho dílem. Vytvořil také sociální fond pro horníky, jehož vedoucím byl po dobu 10 let. Roku 1918 byl jmenován důlním inspektorem a od té doby byl vrchním důlním správcem všech 3 žacléřských šachet. Jak zmíněno, ústecké centrální ředitelství západočeských dolů má v úmyslu jej také ocenit."
Jako jeden z mála mužů se Heinrich Schotola objevuje i v seznamu českých automobilistů z roku 1908 a je jediným žacléřským zástupcem. Později byl také výrazným stoupencem evangelické církve a členem hlavního evangelického presbyteria v Trutnově.
Manželka Heinricha, Katharina Schotolová, je v r. 1923 uvedena jako majitelka domu čp. 122 (do r. 2017 budova České spořitelny a.s.), kde sídlila lékárna U svaté Barbory. Lékárnu vedl nejprve její otec Josef Scheithauer, později ji dále pronajímal. V r. 1911 zde působil lékárník Adolf Schmiedl, v r. 1918 provozovnu lékárny odkoupil Karl Hanl. Ten zde v činnosti pokračoval do r. 1935, kdy koupil dům čp. 26 (dnes již neexistující), kam lékárnu přemístil a pod stejným názvem dále provozoval.
Heinrich Schotola setrval ve službách žacléřských dolů až do 31. července 1933, kdy odešel do důchodu. Po roce 1945 se jméno Kathariny Schotolové jako majitelky domu čp. 122 objevuje na seznamu obyvatel německé národnosti určených k odsunu. Mezi zemřelými do roku 1945 se Heinrich Schotola neobjevuje. S největší pravděpodobností byli tedy manželé Schotolovi vysídleni do Německa, kde Katharina zemřela v roce 1956 v Porýní. Datum úmrtí Heinricha Schotoly není známo.
