MODEL LETADLA ETRICH-TAUBE

S počátky letectví je nejčastěji spojováno jméno českého inženýra a pilota Jana Kašpara. Jen málokdo ovšem ví, že mezi neméně významné průkopníky aviatiky patří i letecký konstruktér Igo Etrich z Trutnova. Jeho letoun typu Etrich - Taube patřil v době svého vzniku v r. 1910 mezi nejpokrokovější letecké konstrukce. Svým jednoplošným uspořádáním ovlivnil řadu dalších leteckých konstruktérů, kteří v jeho koncepci nacházeli inspiraci. S historií tohoto letadla je nerozlučně spjato i jméno žacléřského rodáka Karla Illnera, který jako technický mistr pomáhal Etrichovi s výrobou a konstrukcí letadel. Když však v r. 1910, jako teprve třetí pilot v Rakousku, složil pilotní zkoušku, začala jeho skvělá letecká kariéra továrního pilota. Učil létat nové majitele těchto letounů, zúčastňoval se řady soutěží a veřejných vystoupení, propagačních přeletů i mezinárodních leteckých mítinků. Dne 10. října si připomínáme 110 let od jeho úspěšného meziměstského přeletu Vídeň - Horn - Vídeň. Letecké rekordy, kterých byl nositelem, vynesly Illnerovi i Igu Etrichovi četná uznání rakouské vlády i císaře Františka Josefa I. . 

Unikátní model ve sbírkách žacléřského muzea představuje letoun Etrich - Taube NV-3 1913, s kterým provedl německý pilot Alfred Fridrich v září 1913 úspěšný „let pěti zeměmi" na trase Německo - Belgie - Francie - Anglie - Nizozemí. Pro tento let do ciziny obdržel letoun poprvé v Německu státní registrační značku D2. Náročného úkolu zhotovit věrnou kopii tohoto letadla se chopil Bc. Vladimír Dušek ze Žacléře. Pro stavbu vystaveného modelu byl charakteristický nedostatek stavebních podkladů. Skutečné letouny Etrich-Taube se do dnešního dne zachovaly pouze v muzeích v Mnichově, Berlíně, Vídni a Oslu. Informace bylo možné čerpat pouze z dobové dokumentace získané z archivu Národního technického muzea v Praze a podnikového archivu Texlenu Trutnov. Pro velké rozměry modelu a požadavky na jeho životnost bylo nutné vyloučit klasickou modelářskou stavbu i vakuové svařování plastu. Nakonec šel autor cestou kompromisu. Celé letadlo je zhotovené z plastikových desek, zákazových a informačních tabulek, bambusových tyček, mosazi a ocelových strun. Z plastikových desek je vyroben trup, křídla a ocasní plochy vybroušené do žádaných profilů a tvarů. Vpředu do trupu je zasazena detailní maketa motoru. Hodinářskou prací se stala výroba podvozku a jeho kování. Vše je pospojováno mosaznými čepy o průměru 0,6 mm, ty jsou provrtané otvory pro závlačku o rozměru 0,2 mm s miniaturní mosaznou matičkou. Stavba modelu trvala s přestávkami tři roky do září 2001, kdy jej autor slavnostně předal žacléřskému muzeu. Model vybojoval nejvyšší ocenění na Mistrovství ČR v Praze, které ho nominovalo na Mistrovství světa plastikových modelářů v Anglii, odkud přivezl pro Českou republiku dvě ceny, titul mistra světa ve své kategorii a tropy cenu za nejlépe ztvárněný model letadla ze zlaté éry počátku letectví.