PLASTIKA BUDOVÁNÍ, EMIL SCHWANTNER

Městské muzeum Žacléř vlastní několik Schwantnerových děl, mezi nimi plastiku z dubového dřeva, nesoucí název „Aufbau", v překladu „Budování", kterou věnoval žacléřskému muzeu Horst Schön v roce 2006 jako vzpomínku na Ing. Erwina Schöna, žacléřského rodáka, který byl přítelem a mecenášem sochaře v nelehkém období jeho života po jeho odchodu r. 1946 do Německa.
Ale vraťme se na začátek životního příběhu Emila Schwantnera, který se začíná odvíjet 27. srpna 1890, kdy se narodil v blízkém Královci. Umělecké nadání začíná projevovat již v mládí, kdy si jeho talentu všimne hlavní modelář v žacléřské porcelánce a později přijímá Schwantnera do učení. Majitel podniku Theodor Pohl jej podporuje i při dalším studiu a pokračuje ve společné spolupráci i v budoucnu. Schwantnerovy drobné mistrovské plastiky vyrobené v žacléřské porcelánce tak můžeme obdivovat ve sbírkách mnoha muzeí a galerií v regionu. Po absolvování pražské akademie výtvarných umění, kam byl Schwantner přijat po přímluvě profesora Myslbeka, přestože mu chyběl jeden rok střední školy, odchází k profesoru Metznerovi do Berlína. Zde spolupracuje na soše císaře Josefa II. pro Teplice Šanov, na soše G.E. Lessinga pro Chicago, a také na modelech pro impozantní památník Bitvy národů. Propuknutí 1. světové války prožívá již ve Vídni a nastupuje jako dobrovolník do rakouské armády. Po skončení války se vrací do Krkonoš, v Trutnově si zřizuje ateliér a působí jako sochař na volné noze. Začíná nejplodnější období autorova života. Ve svých dílech zpracovává zážitky ze světové války, jejíž hrůzy jej hluboce zasáhly. Pod jejich dojmem vytváří v podkrkonošském regionu řadu pomníků věnovaných padlým vojákům. Další oblastí jeho tvorby jsou působivé plastiky zvířat, portréty a figurální plastiky z různých materiálů a dřevořezby. Schwantnerova díla jsou výjimečná jeho schopností zachytit v nich nejen vnější podobu, ale promítnout do něj i emoce a vnitřní svět ztvárněného objektu. Při pohledu na sousoší Budování tak vidíme nejen detailně propracované figury, ale doslova cítíme vypětí a námahu, kterou museli dělníci při své práci vynaložit. V r. 1946 je Schwantner vysídlen do německého Otterslebenu, kde jen těžko hledá zaměstnání i střechu nad hlavou a nakonec se snaží pracovat jako svobodný umělec. Získává však převážně malé zakázky od krajanů, kteří ho prosí o repliky děl, které museli zanechat doma v Čechách. Po boku mu stojí obětavá druhá žena Anna. Těžké roky však na něm zanechají stopy jak po pracovní, tak i zdravotní stránce. Umírá vyčerpán a zapomenut 18. prosince 1956 v Schönebecku nad Labem v Německu.
V expozici Městského muzea Žacléř můžete vidět kromě plastiky Budování také další Schwantnerova díla, včetně porcelánových plastik.