SKVOSTY ZE SBÍRKY PORCELÁNU VÁCLAVA PETIRY, socha sv. Prokopa, patrona horníků

Dne 4. července slaví svátek Prokop, připomeňme si tedy sochu tohoto světce ze sbírky porcelánu v žacléřském muzeu. Jméno Prokop je řeckého původu a nese význam průbojný, průkopnický, razící cestu a ve sbírce zaujímá významné místo. Dle vzpomínek pana Petiry (tvůrce sbírky), bylo právě získání biskvitové sochy sv. Prokopa a sv. Barbory „průkopnické" - jednou z hlavních pohnutek k vytvoření sbírky. 

Svatý Prokop je spolu se svatou Barborou patronem horníků, a tedy úzce spjatý s příběhy z dějin našeho města. V časech minulých se vždy horníci před začátkem směny v dole zastavovali u oltáříku s těmito patrony a pomodlili se za zdárný průběh důlních prací a návrat na povrch ve zdraví.
Světec není pouze patronem horníků, ale také Čech, benediktýnů, rolníků, poustevníků, Sázavského kláštera i Prokopského údolí. Narodil se ve středočeské Chotouni a žil běžným životem, ovšem neuspokojen, rozhodl se pro mnišskou dráhu, a nakonec se stal poustevníkem, obývajícím jeskyni na břehu Sázavy. Kolem poustevny se postupem času začali usazovat další učedníci, až roku 1032 na místě vznikl klášter.
Porcelánové sošky vyráběné v Žacléři jej ztvárňují s typickými atributy - s berlou, mitrou a knihou - řeholí sv. Benedikta. Sochy jsou provedené v biskvitu i bohatě zdobené pestrými glazurami - červenou, růžovou pro plášť, černou na sutanu i obuv, zlatou pro lemování a šedou pro detaily na soklu. To vše naznačuje složitý výrobní proces zejména při finálních výpalech. Prezentovaná soška zaujme řadou umně vytvořených detailů např. krajek a skladů na oděvu, nebo pronikavýma očima šedé barvy a vykreslením jednotlivých řas.
Sv. Prokop je v ceníku firmy označován jako párová figurka, jejímž protějškem byla sv. Barbora. V roce 1901 byl vyráběn v biskvitu ve 3 velikostech od 24 do 33 cm i glazované, ceny se pohybovaly od 7,72 do 22,68 korun, přičemž glazované sošky byly dražší. V zadní části nese trojmístné číselné označení. Sochy obou patronů horníků si nepřipomínáme pouze nově v expozici porcelánu, ale také v hornické části, kde nalezly své místo již při otevření žacléřského muzea v roce 1999.

Eva Rennerová, foto Jiří Pospíšil