TA NAŠE MADLA MÁ RADOST Z PRÁDLA
Vzpomenete si při vkládání prádla do pračky na naše předky? Pokud ano, jistě Vás rozradostní vědomí, jak usnadněnou práci máme. Stačí zmáčknout knoflík a máme vypráno, odstředěno, vyždímáno a někdy i usušeno.
Ještě naše babičky pamatují, jakou dřinu znamenalo velké prádlo. Dříve se vše odehrávalo v kuchyni, v sobotu probíhalo koupání, na kamnech se ohřála voda, ta se přelila do necek a postupně se od nejmladšího až po nejstaršího vymydlila celá rodina. Pak se odebrala voda na setření podlahy a do zbytku se dalo namočit prádlo. To se v pondělí vyvařovalo, pralo, bělilo, škrobilo a sušilo.
Práci hospodyňkám usnadňovaly valchy, které se v Čechách hojně používaly do 50. let 20. století, kdy je vytlačily pračky.
K nejstarším typům patří pračky valchové. Měly půlválcový tvar, který se kývavě pohyboval v pevné nádrži podobného tvaru.
Vraťme se ale k počátkům, kdy se pralo v potoce pouze vodou, pískem a pracím nářadím byly ruce, nohy a později různé tlouky. K lepšímu odmočení prádla se do vody přidávala moč, zvířecí tuky a soda smíchaná s popelem. Hojně se používala rostlina mydlice, která obsahuje velké množství saponinu. Od slova mydlice je už jen skok k mýdlu.
Již na egyptských papyrech se dochovaly recepty na jeho výrobu. V Čechách byl za vlády Lucemburků roku 1464 v Praze založen cech mydlářů. Mydlářský cech v Krkonoších byl zaznamenán ve Vrchlabí, kde byli v roce 1635 dva mydláři, 1654 a 1833 jich bylo pět. Konec cechům učinil živnostenský řád s platností od 1. 5. 1860.
Mezi nejoblíbenější mýdla patřilo a stále se těší dobré pověsti Schichtovo mýdlo s jelenem.
Reportáž z kabelové televize ke shlédnutí zde:
